Hybatel doby
Marek Řezanka
Máš odbornost a vzdělání?
Prý na tom nezáleží.
Být pitomcem ti nebrání
u moci držet režim.
Naopak je to žádoucí,
jak si hned uvědomím:
Pak hřebíček lze zatlouci
do rakve se svědomím.
Jen ti, kdo vůbec netuší,
co které datum značí
(jen prázdné schránky bez duší),
stoupají – což je k pláči.
Ty prázdné schránky nebohé
chtějí svět bez diskusí.
Jak obhájí si před Bohem,
že dialogy dusí?
Vždyť přede všemi obnaží,
že chtějí lynč – a krutý.
Mozek jim stéká do paží
minutu od minuty.
Student má býti zvídavý,
ne ten, kdo tabu razí
a šibenici přistaví,
než dojde na dotazy.
Pohled se smutný naskýtá
na mládež, jež nic neví,
však v postojích je zarytá:
Chce trestat bez prodlevy.
Přeji nám mládež myslící,
jež před řezáním měří.
Chci vědce – a ne milici,
pro niž jsme lovnou zvěří…
Při popisu současného systému se mi vnucuje čím dál více adjektivum „dystopický“. Dystopii můžeme vnímat jako jakýsi modelový příklad světa zcela zvráceného, nejhorší noční můry, pekla atp.
V tomto světě mainstreamová média pranýřují státníka a rétora, že něco necitoval nazpaměť přesně, ale mlčí k blekotajícímu čtenáři z papíru, který zamění zákon za záchod. Prvně jmenovaný bude líčen jako „ostuda“, že byl čestný a upřednostňoval diplomacii, druhého chválí, že je nekompromisně nediplomatický. U prvého jsme slyšeli, jak že porušuje Ústavu. Druhý pak nechává přešetřit, co sám podepsal – a handluje s ničiteli standarty, za jakých okolností ji tito výtržníci milostivě vrátí. A nemá žádný problém jmenovat do ministerské funkce člověka podezřelého ze spáchání vážného kriminálního jednání. Tento druhý ale bude přesto vyzvedáván jako vzor ušlechtilosti a skvělé reprezentace, i když podepíše zcela zjevný paskvil.
Člen vedení Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, Jan Outlý, informoval, že: „Úřad Petru Pavlovi uložil pokutu ve výši 60 tisíc korun za to, že přehled sponzorů, který jako kandidát zveřejnil před volbami, neobsahoval, a to bohužel ve výrazné většině případů, povinné informace.“ Holt není nad stranu transparentnosti, práva a pravdy, viďte?
Umíme si představit, co by se dělo, kdyby se tato informace týkala Miloše Zemana či Andreje Babiše? Již druhý den by média svolávala plná náměstí protestujících.
V naší dystopické společnosti je ale naruby takřka vše. Bakalář poučuje profesora – a vyhazuje ho z práce. Studenti, kteří ani mnohdy netuší, s čím je spojeno datum 15. 3. 1939, pokřikují, že má být odvolán děkan, neboť mluví a myslí jinak než oni. To tito studenti by si měli zabalit svých pět švestek – a poroučet se, neboť kdo neumí druhého porazit argumenty, ale žádá si lynč, nemá na univerzitní půdě co pohledávat. Tedy – v normálním světě – ne v tom dystopickém. Tam je to takto bohužel v naprostém pořádku.
Chci věřit, že se z této noční můry ještě včas probudíme. Pobyt v ní totiž u mnohých z nás ani trochu neprospívá našemu zdraví.
